Starostka naší jednoty, Pavlína Šimůnková, je obětavá a velmi aktivní, ale také velmi skromná. O své dobrovolné práci pro T. J. Sokol Kutná Hora mluví hodně málo. 
Přečtěte si rozhovor a pochopíte, že je pro nás učiněný poklad.
Přečtěte si rozhovor a pochopíte, že je pro nás učiněný poklad.Jak vzpomínáš na svoje první chvíle v Sokole? Kdo nebo co tě do Sokola přivedlo?
Do Sokola mě přivedly moje děti. Chtěla jsem s nimi chodit někam cvičit a přes doporučení dalších rodičů jsme se dostali do Sokola, na cvičení rodičů a dětí, které tehdy vedla Alena Liberská. Se staršími dětmi jsem chodila do Sokola nepravidelně a až s nejmladším jsem byla oslovena Alenou, zda bych nechtěla zkusit cvičení vést. A já neřekla ne 
A jak jsi v průběhu let v Sokole aktivní?
Se staršími dětmi jsem chodila do Sokola nepravidelně a čistě jen jako cvičící rodič. Až s nejmladším jsem byla oslovena Alenou, zda bych nechtěla zkusit cvičení vést, protože jsme asi na cvičení byla příliš aktivní rodič. A já neřekla ne. Postupně jsem vedla části hodin až jsem nakonec vedla cvičení sama. Absolvovala jsem školení cvičitelů všestrannosti III.třídy, to bylo jaro 2013 a od podzimu 2014 jsem měla cvičení rodičů a dětí na povel. Následovalo školení cvičitelů Rodičů a dětí a předškolních dětí III. třídy a mnoho proškolovacích seminářů. Na Všesokolský slet v roce 2018 jsem se rozhodla nacvičit skladbu pro rodiče a děti Méďové a aby se mi lépe jednalo s vedením, vzala jsem na sebe v roce 2017 funkci náčelnice naší jednoty. Skladbu jsme nacvičili s osmi páry rodičů a dětí a úspěšně se zúčastnili Všesokolského sletu v Praze. V roce 2019 jsem byla zvolena starostkou naší jednoty a opustila jsem funkci náčelnice. Stále jsem aktivní cvičitelkou rodičů a dětí a zároveň župní vedoucí rodičů a dětí.Co tě v Sokole drží dodnes?
Děti, které za roky, kdy se mnou cvičí vyrostou z batolat v předškoláky, mávají mi, když mě potkají ve městě, povídají mi o tom, co zažily ve školce, chlubí se svými úspěchy, smějí se na mě a jsou obratné a zdatné 
A taky parta všech cvičitelů, se kterými se setkávám v jednotě, na župě či na republikových srazech a školeních Ústřední školy ČOS, parta lidí, kteří jsou stejně „potrefení“ a dělá jim radost pracovat ve svém volném čase a zadarmo s dětmi. A stále vidím, jak moc se ještě dá dělat, a jak moc ostatní dělají a že je ještě stále kam postupovat.Je něco, co se v Sokole zásadně změnilo a co se ani po letech nezměnilo?
V kutnohorském Sokole (stejně jako v jiných sportovních organizacích) stále řešíme nedostatek peněz na provoz, ale hlavně na údržbu a investice do našich sokoloven. Naše situace se výrazně zlepšila díky Městu Kutná Hora a Národní sportovní agentuře, nicméně stále si nemůžeme dovolit investiční akce. Trápí mě odliv členů za posledních deset let a zatím se mi ho nepodařilo zastavit. Senioři bohužel umírají, či již nemají energii na aktivní zapojení do činnosti a dospělí v produktivním věku se bohužel do Sokola nehrnou. V tomto směru se nám nepodařilo (doufám, že zatím) ukázat náš KH Sokol atraktivní pro lidi středního věku. Věřím ale, že se povědomí o KH Sokole mezi občany KH za poslední roky zlepšilo, minimálně v souvislosti s cvičením malých dětí.Chodíš si také zacvičit sama? Kam?
Chodím si zacvičit jógu k nám do Sokola.Co bys vzkázal/a čtenářům?
Ať je vám dvacet nebo šedesát, ať jste aktivní sportovec nebo jen rádi chodíte na vycházky, ať uděláte 10 shybů najednou nebo se sotva ohnete ke špičkám, v Sokole si můžete zacvičit a najít partu kamarádů. Je to jen na vás, zda chcete. Jaký bude náš kutnohorský Sokol záleží jen na nás, sokolech
